Přeskočit na obsah

Atmosféra (Atmosphere – ATM)

  • od

Atmosféra, zkráceně atm, je jednotka tlaku široce používaná v potápění pro vyjádření tlaku vzduchu nebo vody. Jedna atmosféra odpovídá atmosférickému tlaku na hladině moře při standardních podmínkách, což je přibližně 101 325 pascalů nebo 1,01325 baru. V potápění se atmosféra používá k popisu tlaku, kterému je potápěč vystaven v různých hloubkách, a k výpočtům souvisejícím se spotřebou vzduchu, dekompresními limity a fyziologickými efekty. Jednotka atm umožňuje snadno pochopit, jak se tlak zvyšuje s hloubkou. Každých přibližně 10 m hloubky ve slané vodě přidává 1 atm tlaku. Na hladině je tlak 1 atm, v hloubce 10 m je 2 atm, ve 20 m je 3 atm a tak dále. Tato znalost je základní pro bezpečné plánování ponorů a pochopení fyziologických procesů probíhajících v těle potápěče.

Definice a fyzikální základ

Atmosféra jako jednotka tlaku je konvenčně definovaná referenční hodnota odvozená od hmotnosti vzduchového sloupce nad zemským povrchem. Standardní atmosférický tlak na hladině moře při teplotě 15 °C je definován jako 1 atm.

V mezinárodním systému jednotek SI není atmosféra oficiální jednotkou. Základní jednotkou tlaku je pascal (Pa). Přesto se atmosféra v potápění nadále hojně používá kvůli své praktičnosti a intuitivnosti.

Převodní vztahy:

  • 1 atm = 101 325 Pa
  • 1 atm = 1,01325 bar
  • 1 atm = 14,696 psi (pounds per square inch)
  • 1 atm = 760 mmHg (milimetrů rtuťového sloupce)
  • 1 atm = 10,33 m vodního sloupce (sladká voda)
  • 1 atm = přibližně 10 m vodního sloupce (slaná voda, aproximace)

V praktickém potápění se často zaměňuje 1 atm s 1 bar, protože rozdíl je zanedbatelný pro rekreační účely. Technicky je 1 bar = 100 000 Pa, tedy mírně méně než 1 atm. Pro většinu výpočtů v rekreačním potápění je tento rozdíl irelevantní.

Absolutní vs. manometrický tlak

V potápění rozlišujeme mezi absolutním a manometrickým tlakem. Toto rozlišení je kritické pro správné výpočty a bezpečnost.

Absolutní tlak (ATA – atmospheres absolute): Celkový tlak působící na těleso. Zahrnuje atmosférický tlak na hladině plus tlak vodního sloupce. Absolutní tlak vyjadřuje skutečný tlak, kterému je potápěč vystaven.

Zjednodušený vzorec pro mořskou vodu: ATA = (hloubka v metrech ÷ 10) + 1

Příklady:

  • Hladina (0 m): 1 ATA
  • Hloubka 10 m: 2 ATA
  • Hloubka 20 m: 3 ATA
  • Hloubka 30 m: 4 ATA
  • Hloubka 40 m: 5 ATA

Manometrický tlak (angl. gauge pressure): Tlak měřený nad atmosférickým tlakem. Manometry na potápěčských lahvích ukazují manometrický tlak. Když manometr ukazuje 200 bar, je skutečný absolutní tlak v lahvi 201 bar (200 + 1 atm okolního tlaku).

Pro fyziologické výpočty a dekompresní plánování je nutné používat absolutní tlak. Parciální tlaky plynů, rozpouštění dusíku v tkáních a dekompresní algoritmy pracují s absolutními hodnotami.

Tlak a hloubka

Vztah mezi tlakem a hloubkou je lineární. Každých přibližně 10 m vodního sloupce přidává 1 atm tlaku.

Tento princip vyplývá z hydrostatického tlaku: P = ρ × g × h

Kde:

  • P = tlak
  • ρ = hustota kapaliny (vody)
  • g = gravitační zrychlení (9,81 m/s²)
  • h = hloubka

Pro slanou vodu (hustota cca 1 025 kg/m³) je změna tlaku přibližně 1 bar na 10 m. Pro sladkou vodu (hustota 1 000 kg/m³) je změna mírně menší – 1 bar na 10,33 m.

V praxi se pro jednoduchost používá aproximace 10 m = 1 atm pro obě typy vody. Tento rozdíl je zanedbatelný pro rekreační potápění do hloubek 30–40 m.

Praktický příklad: V hloubce 30 m je absolutní tlak 4 ATA. To znamená, že vzduch v plicích potápěče má čtyřikrát větší hustotu než na hladině. Stejný objem plic obsahuje čtyřikrát více molekul vzduchu. Proto je spotřeba vzduchu z lahve ve 30 m také čtyřikrát vyšší než na hladině.

Vliv tlaku na lidské tělo

Změny tlaku během ponoru mají zásadní fyziologické dopady na lidské tělo.

Stlačitelné prostory: Tělo obsahuje dutiny naplněné vzduchem. Při změně tlaku se objem těchto dutin mění podle Boyleova zákona.

Boyleův zákon: P₁ × V₁ = P₂ × V₂

Při konstantní teplotě je součin tlaku a objemu plynu konstantní. Když se tlak zdvojnásobí, objem se zmenší na polovinu.

Praktické důsledky:

Při sestupu (zvyšování tlaku):

  • Vzduch v plicích, masce, středním uchu a dutinách se stlačuje
  • Je nutné vyrovnávat tlak v masce (výdechem nosem) a uších (Valsalvův manévr nebo jiné techniky)
  • Neopren se stlačuje, snižuje se jeho izolační schopnost

Při výstupu (snižování tlaku):

  • Vzduch v dutinách se rozpíná
  • Nutno vydechovat při výstupu, aby nedošlo k přetlaku v plicích
  • BCD žaket je nutné postupně vypouštět

Největší relativní změna objemu: Mezi hladinou (1 ATA) a 10 m (2 ATA) dochází ke 100% změně tlaku. Objem se změní na polovinu. To je důvod, proč jsou poslední metry výstupu nejkritičtější. Mezi 40 m (5 ATA) a 30 m (4 ATA) je změna pouze 20 %.

Parciální tlaky plynů: Daltonův zákon říká, že celkový tlak směsi plynů je součtem parciálních tlaků jednotlivých složek.

Vzduch obsahuje přibližně 21 % kyslíku a 79 % dusíku (zanedbáváme argon a stopové plyny pro potápěčské účely). Na hladině (1 ATA):

  • Parciální tlak kyslíku (ppO₂) = 0,21 ATA
  • Parciální tlak dusíku (ppN₂) = 0,79 ATA

V hloubce 30 m (4 ATA):

  • ppO₂ = 0,84 ATA
  • ppN₂ = 3,16 ATA

Vyšší parciální tlak dusíku vede k většímu rozpouštění dusíku v tělních tkáních podle Henryho zákona, který říká, že množství plynu rozpuštěného v kapalině je přímo úměrné parciálnímu tlaku tohoto plynu nad kapalinou. To je základem pro vznik dekompresní nemoci a potřebu dodržovat bezdekompresní limity nebo provádět dekompresní zastávky.

Vysoký parciální tlak kyslíku může být toxický. Proto techničtí potápěči používají směsi s nižším obsahem kyslíku (trimix) pro hloubky přes 40–50 m.

Tlak a spotřeba vzduchu

Spotřeba vzduchu přímo závisí na absolutním tlaku. To je klíčový faktor při plánování délky ponoru.

Minutová ventilace (angl. respiratory minute volume, RMV): Objem vzduchu, který spotřebujete za minutu na hladině při normální aktivitě. Typicky 15–25 litrů za minutu pro dospělého potápěče v klidu.

Surface Air Consumption (SAC): Podobný koncept jako RMV, používaný pro výpočet spotřeby z lahve.

Výpočet skutečné spotřeby: Spotřeba na hladině × absolutní tlak = skutečná spotřeba

Příklad: RMV na hladině: 20 l/min Hloubka 30 m (4 ATA): 20 × 4 = 80 l/min

Pokud máte lahev s 200 bar a objemem 12 litrů, obsahuje 2 400 litrů vzduchu (200 × 12). V hloubce 30 m s RMV 20 l/min: 2 400 ÷ 80 = 30 minut teoreticky

Prakticky je nutné počítat s rezervou pro výstup, bezpečnostní zastávku a možné komplikace. Reálný čas na dně by byl 15–20 minut.

Použití v dekompresních výpočtech

Dekompresní tabulky a potápěčské počítače pracují s absolutním tlakem pro výpočet saturace a desaturace dusíku v tkáních.

Bezdekompresní limity (angl. no-decompression limits, NDL): Maximální čas, který lze strávit v určité hloubce bez nutnosti dekompresních zastávek. NDL limity jsou kratší při větších hloubkách kvůli vyššímu parciálnímu tlaku dusíku.

Příklady NDL podle PADI RDP tabulek (zaokrouhlené hodnoty):

  • 10 m (2 ATA): 219 minut
  • 18 m (2,8 ATA): 56 minut
  • 30 m (4 ATA): 20 minut
  • 40 m (5 ATA): 9 minut

Poznámka: Jiné certifikační agentury mohou mít mírně odlišné hodnoty podle použitých algoritmů.

Víceúrovňové ponory: Moderní potápěčské počítače sledují změny hloubky a tlaku v reálném čase. Vypočítávají saturaci pro různé tkáňové kompartmenty s různými poločasy.

Při víceúrovňovém ponoru (například 15 minut ve 30 m, pak 20 minut ve 20 m, pak 15 minut v 10 m) počítač průběžně upravuje NDL limity podle aktuálního tlaku a celkové saturace.

Tlak a nitrox

Nitrox je obohacený dýchací plyn s vyšším obsahem kyslíku než standardních 21 %. Běžné směsi jsou EAN32 (32 % O₂) a EAN36 (36 % O₂).

Výhody nitroxu:

  • Nižší parciální tlak dusíku = delší NDL limity
  • Nižší celková saturace dusíkem
  • Rychlejší desaturace mezi ponory

Rizika nitroxu: Kyslíková toxicita při vysokých parciálních tlacích. Limit pro rekreační potápění je ppO₂ = 1,4 ATA, pro technické potápění až 1,6 ATA.

Maximální provozní hloubka (angl. Maximum Operating Depth, MOD): Maximální hloubka pro danou směs nitroxu. Vzorec pracuje s absolutním tlakem (ATA).

MOD = ((maximální ppO₂ ÷ % O₂) – 1) × 10

Příklad pro EAN32 s limitem 1,4 ATA: MOD = ((1,4 ÷ 0,32) – 1) × 10 = 33,75 m

Pro EAN36: MOD = ((1,4 ÷ 0,36) – 1) × 10 = 28,9 m

Překročení MOD vede k riziku kyslíkových křečí, které mohou být pod vodou fatální.

Tlak a technické potápění

Techničtí potápěči pracují s daleko širším rozsahem tlaků a různými dýchacími směsmi.

Hluboké ponory: Ponory přes 40 m vyžadují speciální plynové směsi. Vzduch není vhodný kvůli:

  • Dusíkové narkóze (zvyšuje se s tlakem)
  • Kyslíkové toxicitě
  • Vysoké hustotě plynu (ztížené dýchání)

Trimix: Směs kyslíku, helia a dusíku. Helium snižuje narkotický efekt a hustotu dýchací směsi. Například trimix 18/45 (18 % O₂, 45 % He, 37 % N₂) se používá typicky pro ponory do hloubek kolem 55–65 m.

Dekompresní ponory: Ponory přesahující NDL limity. Vyžadují plánované dekompresní zastávky na různých hloubkách (tlacích) pro bezpečnou desaturaci dusíku.

Ilustrativní příklad dekompresního profilu (konkrétní zastávky závisí na algoritmu a použitých plynech):

  • Dno: 60 m (7 ATA) po dobu 20 minut
  • Dekompresní zastávky: 21 m, 15 m, 12 m, 9 m, 6 m, 3 m
  • Celkový čas dekomprese: 60–90 minut

Rebreathery: Uzavřené nebo polouzavřené dýchací systémy. Udržují konstantní parciální tlak kyslíku (typicky 1,2–1,3 ATA) napříč různými hloubkami přidáváním čistého kyslíku.

Měření a monitorování tlaku

Potápěči používají několik přístrojů pro měření tlaku.

Hloubkoměr: Měří hloubku, ze které se odvozuje tlak. Moderní elektronické hloubkoměry používají piezorezistivní senzory. Starší mechanické hloubkoměry pracují na principu Bourdonovy trubice nebo membránového mechanismu.

Manometr: Ukazuje tlak vzduchu v lahvi. Důležité je rozlišovat mezi tlakem v lahvi a okolním tlakem. Regulátor snižuje vysoký tlak z lahve (150–200 bar) na okolní tlak prostřednictvím dvou stupňů redukce.

Potápěčský počítač: Kombinuje měření hloubky (tlaku), času a teploty. Vypočítává saturaci dusíku v tkáních na základě aktuálního tlaku a historie ponoru. Moderní počítače podporují multigas módy pro nitrox a trimix směsi.

Kalibrovaná hloubka vs. skutečný tlak

Potápěčské přístroje jsou kalibrovány pro slanou vodu (hustota 1 025 kg/m³). Při potápění ve sladké vodě (hustota 1 000 kg/m³) je skutečný tlak mírně nižší než ukazovaná hloubka.

Příklad: Ukazovaná hloubka: 30 m Skutečný tlak ve sladké vodě: 3,97 ATA (ne 4 ATA)

Tento rozdíl je zanedbatelný pro rekreační potápění. Dekompresní počítače používají konzervativní přístup a počítají s ukazovanou hloubkou, což vytváří bezpečnostní rezervu.

Při potápění ve vysoké nadmořské výšce (horská jezera) je nutné počítat s nižším atmosférickým tlakem na hladině. Potápěčské počítače mají speciální módy pro nadmořskou výšku.

Praktické tipy pro potápěče

Plánování spotřeby vzduchu: Vždy počítejte s pravidlem třetin nebo polovin. Třetina/polovina vzduchu pro cestu tam, třetina/polovina pro cestu zpět, třetina jako rezerva. Ve větších hloubkách (vyšších tlacích) spotřeba vzduchu roste rychleji.

Sledování hloubky: Věnujte pozornost maximální hloubce ponoru. I krátký výlet o 5 m hlouběji může výrazně zkrátit NDL limit.

Bezpečnostní zastávka: Bezpečnostní zastávka na 5 m (1,5 ATA) po dobu 3–5 minut umožňuje částečnou desaturaci dusíku. Doporučená i pro bezdekompresní ponory.

Kontrolovaný výstup: Rychlost výstupu maximálně 9 m/min. Při rychlejším výstupu může dusík v tkáních vytvářet bubliny rychleji, než tělo stačí eliminovat. Absolutní změna tlaku je největší v mělčích hloubkách.

Vyrovnávání tlaku: Začněte vyrovnávat tlak v uších už při prvních metrech sestupu. Nikdy nesestupujte s bolestí nebo tlakem v uších. V opačném případě riskujete poškození ušního bubínku nebo vnitřního ucha.

Převodní tabulka tlakových jednotek

ATAbarpsikPam H₂O
11,0114,7101,310,3
22,0329,4202,720,6
33,0444,1304,030,9
44,0558,8405,341,2
55,0773,5506,651,5

Historický kontext

Jednotka atmosféra byla poprvé definována v 19. století. Původně sloužila jako referenční tlak pro meteorologické a vědecké účely.

V potápění se atmosféra začala používat s rozvojem moderního scuba vybavení v polovině 20. století. Tehdy vědci jako Jacques-Yves Cousteau a Émile Gagnan vyvinuli první funkční regulátor s dvoustupňovou redukcí tlaku.

První dekompresní tabulky vypracoval John Scott Haldane v roce 1908. Používal tkáňové kompartmenty s různými poločasy saturace dusíku. Moderní dekompresní algoritmy stále vycházejí z Haldaneova modelu, i když s výraznými vylepšeními.

S příchodem elektronických potápěčských počítačů v 80. letech 20. století se výpočty saturace a desaturace staly dostupnější a přesnější. Dnes většina rekreačních potápěčů používá počítače namísto tabulek.

Meta popis: Atmosféra (atm) je jednotka tlaku v potápění. Každých 10 m hloubky přidává cca 1 atm. Základní pro výpočty spotřeby a dekomprese.

Použité zdroje:

  • PADI Open Water Diver Manual – Physics of Diving
  • SSI Science of Diving Manual
  • U.S. Navy Diving Manual Revision 7
  • DAN (Divers Alert Network) – Pressure and Diving Physiology
  • Bühlmann Decompression Theory and Application
  • EN 250 – Respiratory equipment for diving

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *