Bezpečnostní zastávka představuje krátkodobý pobyt potápěče v hloubce 5 m před závěrečným výstupem na hladinu. Jedná se o preventivní opatření, které výrazně snižuje riziko dekompresní nemoci, i když ponor zůstává v rámci bezvýstupových limitů. Většina certifikačních agentur doporučuje bezpečnostní zastávku po každém ponoru hlubším než 10 m a u ponorů pod 30 m ji považuje za povinnou součást výstupového profilu. Tříminutová zastávka v hloubce 5 m dává organismu dodatečný čas na bezpečné uvolnění nashromážděného dusíku, což výrazně zvyšuje bezpečnostní rezervu celého ponoru.
Fyziologický princip
Během ponoru se v tělních tkáních rozpouští dusík z dýchané směsi. Při příliš rychlém výstupu může docházet k tvorbě mikrobublin nebo v extrémních případech k dekompresní nemoci. Bezpečnostní zastávka umožňuje kontinuální vyplavování dusíku přes plíce, přičemž gradient tlaku mezi tkáněmi a okolním prostředím zůstává v bezpečných mezích. Studie ukázaly, že tříminutová zastávka v hloubce 5 m může snížit množství cirkulujících bublin až o 50 % ve srovnání s přímým výstupem na hladinu.
Kdy provádět bezpečnostní zastávku
Doporučená bezpečnostní zastávka:
- Po každém ponoru hlubším než 10 m
- Po opakovaných ponorech během jednoho dne
- Při chladné vodě (pod 10 °C)
- Po fyzicky náročných ponorech
Povinná bezpečnostní zastávka:
- Po ponorech hlubších než 30 m (podle PADI, SSI)
- Při přiblížení se k bezvýstupovým limitům
- Po rychlém výstupu (nad 9 m/min)
- Kdykoliv to indikuje potápěčský počítač
Některé certifikační agentury považují bezpečnostní zastávku za standardní součást každého rekreačního ponoru bez ohledu na maximální hloubku.
Správné provedení zastávky
Bezpečnostní zastávka se provádí v hloubce 5 m ± 1 m po dobu minimálně 3 minut. Potápěč by měl udržovat stabilní hloubku pomocí BCD žaketu nebo změnou dýchání, přičemž ideální je využít visící lano nebo kotvící lano lodi. V případě volné vody je vhodné orientovat se podle hloubkoměru nebo potápěčského počítače.
Během zastávky je důležité:
- Udržovat klidné, pravidelné dýchání
- Nevynořovat se nad 4 m
- Monitorovat spotřebu vzduchu
- Kontrolovat okolí a pozici parťáka
Rozdíl mezi bezpečnostní a dekompresní zastávkou
Bezpečnostní zastávka je doporučené bezpečnostní opatření při bezvýstupových ponorech, zatímco dekompresní zastávka je povinná součást výstupového profilu při ponorech s dekompresí. Vynechání bezpečnostní zastávky sice zvyšuje riziko, ale ponor stále zůstává v bezpečnostních mezích. Naproti tomu vynechání povinné dekompresní zastávky představuje vysoké riziko vzniku dekompresní nemoci.
Dekompresní zastávky bývají delší (často 10–20 minut i více), provádějí se v různých hloubkách a jejich parametry jsou přesně definované dekompresním algoritmem. Bezpečnostní zastávka má standardizovanou délku 3 minuty v hloubce 5 m.
Praktická doporučení
Při plánování ponoru je vhodné vždy počítat se spotřebou vzduchu na bezpečnostní zastávku. Rezervujte si minimálně 50 bar pro výstup včetně tříminutové zastávky. V případě nedostatku vzduchu má vždy přednost bezpečný výstup na hladinu před dodržením plné délky zastávky.
Při opakovaných ponorech během dne nabývá význam bezpečnostní zastávky na důležitosti. Druhý a další ponory představují vyšší tkáňové zatížení dusíkem, proto je třída minut v hloubce 5 m obzvláště přínosná.
Meta popis: Bezpečnostní zastávka v hloubce 5 m po dobu 3 minut snižuje riziko dekompresní nemoci. Kdy je povinná a jak ji správně provést.
Použité zdroje:
- PADI Open Water Diver Manual
- SSI Open Water Diver training materials
- DAN (Divers Alert Network) – Safety Stop research data
- Bühlmann ZH-L16 dekompresní model documentation
- EN ISO 24801-2 (Recreational diving services – Safety related minimum requirements for training of recreational scuba divers – Part 2: Level 2 – Autonomous diver)

