Bezdekompresní limit (No-Decompression Limit – NDL)

Bezdekompresní limit, běžně označovaný zkratkou NDL z anglického No-Decompression Limit, je maximální doba, kterou můžete strávit v určité hloubce bez nutnosti provádět povinné dekompresní zastávky při výstupu. Jedná se o fundamentální koncept rekreačního potápění, který určuje bezpečné hranice pro ponory bez dekompresních závazků. NDL vychází z fyzikálních zákonů týkajících se rozpouštění plynů v tělních tkáních a jejich následného uvolňování. Každá hloubka má vlastní NDL limit – čím jste hlouběji, tím je limit kratší. Například v hloubce 18 m můžete strávit přibližně 56 minut bez dekompresních zastávek, zatímco ve 30 m pouze kolem 20 minut. Dodržování NDL limitů je základem bezpečného rekreačního potápění. Překročení těchto limitů vás zavazuje k provádění dekompresních zastávek podle specifického profilu, což je doménou technického potápění vyžadujícího speciální výcvik, vybavení a plánování. Každý certifikovaný potápěč se učí pracovat s NDL limity již v základním kurzu Open Water Diver, protože jejich respektování je klíčové pro prevenci dekompresní nemoci.

Fyzikální princip

NDL vychází z Henryho zákona, který říká, že množství plynu rozpuštěného v kapalině je přímo úměrné parciálnímu tlaku tohoto plynu nad kapalinou. Při potápění dýcháte vzduch pod zvýšeným tlakem. Dusík obsažený ve vzduchu (přibližně 79 %) se rozpouštěl v krvi a následně v tělesných tkáních.

Čím jste hlouběji, tím je vyšší absolutní tlak a tím vyšší je parciální tlak dusíku. V hloubce 30 m (4 ATA) je parciální tlak dusíku přibližně čtyřikrát vyšší než na hladině. Vaše tkáně absorbují dusík rychleji a ve větším množství.

Proces saturace probíhá postupně. Různé tkáně v těle mají různé rychlosti saturace. Krev a nervová tkáň absorbují dusík rychle. Kosti, šlachy a tuk ho absorbují pomalu. Tento rozdíl je základem pro koncept tkáňových kompartmentů použitý v dekompresních modelech.

Při výstupu na hladinu klesá okolní tlak. Rozpuštěný dusík v tkáních má vyšší parciální tlak než okolní prostředí. Začíná se uvolňovat zpět přes krev do plic, kde ho vydechujete. Pokud je gradient tlaku příliš velký a výstup příliš rychlý, dusík může vytvářet bubliny přímo v tkáních nebo krvi. Tyto bubliny způsobují dekompresní nemoc.

NDL je čas, během kterého můžete zůstat v dané hloubce, aniž by tkáně absorbovaly tolik dusíku, že by při normálním výstupu (9 m/min s bezpečnostní zastávkou) hrozilo vytvoření nebezpečných bublin.

Tkáňové kompartmenty a Haldaneův model

Moderní dekompresní tabulky a počítače vycházejí z práce Johna Scotta Haldana z roku 1908. Haldane rozdělil tělo do hypotetických tkáňových kompartmentů, z nichž každý má vlastní rychlost saturace a desaturace dusíkem.

Kompartmenty jsou definovány poločasem (half-time). Poločas udává dobu, za kterou tkáň dosáhne 50 % saturace při konstantním tlaku. Po druhém poločasu dosáhne 75 %, po třetím 87,5 % atd. Teoreticky plné saturace není nikdy dosaženo, ale po 6 poločasech (98,4 %) se považuje tkáň za saturovanou.

Rychlé kompartmenty mají poločasy 5, 8, 12,5 minut. Odpovídají krvi, mozku a nervové tkáni. Rychle absorbují dusík během ponoru a rychle ho vypouštějí při výstupu.

Střední kompartmenty mají poločasy 20, 30, 40, 50, 60, 80 minut. Reprezentují svaly a ostatní měkké tkáně.

Pomalé kompartmenty mají poločasy 100, 120, 160, 200, 240, 320, 400, 480, 560, 720 minut. Odpovídají tukové tkáni, kostem a šlachám. Absorbují dusík velmi pomalu, ale také ho velmi pomalu vypouštějí.

Při krátkém mělkém ponoru se saturují hlavně rychlé kompartmenty. Při dlouhém hlubokém ponoru začínají být relevantní i střední a pomalé kompartmenty. NDL limit je určen tím kompartmentem, který první dosáhne své maximální přípustné saturace (M-value).

Různé dekompresní algoritmy používají různý počet kompartmentů. Bühlmannův model (používaný mnoha počítači) má 16 kompartmentů. PADI Recreational Dive Planner používá zjednodušený model. Všechny ale vycházejí ze stejného základního principu.

NDL hodnoty pro různé hloubky

NDL limity se liší podle certifikační agentury a použitého algoritmu. Hodnoty uvedené níže jsou aproximace podle běžně používaných tabulek.

Hloubka (m)	Absolutní tlak (ATA)	NDL PADI (min)	NDL SSI (min)
10	2	219	210
12	2,2	147	140
14	2,4	98	100
16	2,6	72	80
18	2,8	56	60
20	3	45	50
22	3,2	37	40
25	3,5	29	30
30	4	20	25
35	4,5	14	15
40	5	9	10
42	5,2	8	8

Poznámka: Hodnoty jsou zaokrouhlené a slouží jako orientační. Konkrétní tabulky a počítače mohou mít mírně odlišné hodnoty podle použitého algoritmu a bezpečnostních faktorů.

PADI používá konzervativnější přístup pro hlubší ponory. SSI má v některých hloubkách mírně delší limity. CMAS, NAUI a další agentury mají vlastní tabulky s podobnými, ale ne identickými hodnotami.

Důležité je, že tyto hodnoty platí pro první ponor dne. Pro opakované ponory se NDL zkracuje kvůli reziduálnímu dusíku z předchozích ponorů.

Faktory ovlivňující NDL

Kromě hloubky a času ovlivňuje vaši skutečnou bezpečnost řada dalších faktorů. Standardní NDL tabulky předpokládají ideální podmínky a průměrného potápěče.

Věk a fyzická kondice hrají roli. Starší potápěči a osoby s horší kondici mají pomalejší cirkulaci. Dusík se pomaleji transportuje z tkání. Doporučuje se konzervativnější přístup.

Teplota vody ovlivňuje prokrvení. V chladné vodě se cévy zužují a prokrvení periferních tkání klesá. To zpomaluje jak saturaci, tak desaturaci. Paradoxně může chladná voda vést k nerovnoměrné desaturaci – rychlé kompartmenty se vyprazdňují, ale pomalé zůstávají saturované.

Únava a námaha během ponoru zvyšují riziko. Intenzivní plavání urychluje cirkulaci a distribuci dusíku. Po ponoru únava zpomaluje eliminaci dusíku.

Dehydratace zahušťuje krev a zhoršuje transport plynů. Alkohol před nebo po ponoru má podobný efekt. Doporučuje se pít dostatek vody a vyvarovat se alkoholu.

Nadmořská výška po ponoru snižuje okolní tlak. Dusík v tkáních má vyšší gradient pro tvorbu bublin. Lety do 24 hodin po ponoru jsou rizikové. Doporučuje se čekat 24 hodin po bezdekompresních ponorech a 48 hodin po dekompresních ponorech nebo opakovaných ponorech.

Individuální variabilita je značná. Někteří lidé jsou náchylnější k dekompresní nemoci než jiní. To může být genetické, může souviset s množstvím tukové tkáně nebo s přítomností foramen ovale (otvor mezi síněmi srdce).

Patent foramen ovale (PFO) má přibližně 25 % populace. Umožňuje přímý přestup krve z pravé síně do levé, čímž se obcházejí plíce. Dusíkové bubliny se tak mohou dostat přímo do arteriálního oběhu a způsobit závažnější formy dekompresní nemoci.

Potápěčské počítače a NDL

Moderní potápěčské počítače vypočítávají NDL v reálném čase na základě vašeho aktuálního ponorového profilu. Oproti tabulkám mají několik zásadních výhod.

Počítač sleduje vaši skutečnou hloubku každou sekundu. Pokud trávíte část času v 25 m a část v 20 m, počítač to zohledňuje. Tabulky pracují s maximální hloubkou, což je konzervativnější, ale méně efektivní.

Víceúrovňový ponor je díky počítačům bezpečnější a delší. Například pokud strávíte 10 minut ve 30 m a pak vystoupíte na 20 m, tabulky vám dají NDL podle těch 30 m. Počítač však ví, že v mělčí hloubce se tkáně částečně desaturují, a prodlouží váš čas na dně.

Reziduální dusík z předchozích ponorů počítač automaticky započítává. Pamatuje si profil všech ponorů za posledních 24–48 hodin. Vypočítává skupinu opakovaného ponoru a upravuje NDL.

Bezpečnostní faktory lze nastavit. Většina počítačů nabízí módy jako „konzervativní“ nebo „agresivní“. Konzervativní mód zkracuje NDL o 10–20 % pro větší bezpečnostní margín.

Upozornění a alarmy vás varují. Počítač pípá, když se blížíte k limitu NDL (typicky 5 minut před dosažením). Pokud limit překročíte, přejde do dekompresního módu a zobrazí povinnou dekompresní zastávku.

Různé algoritmy používají různé počítače. Bühlmannův algoritmus je běžný. RGBM (Reduced Gradient Bubble Model) je konzervativnější a zohledňuje mikrobublinky. VPM (Variable Permeability Model) používá jiný přístup k růstu bublin. Výsledné NDL se mohou lišit o několik minut.

Důležité je používat jeden počítač pro celou sérii ponorů. Pokud přepnete mezi počítači s různými algoritmy, mohou vzniknout nesrovnalosti v reziduálním dusíku.

Opakované ponory a reziduální dusík

Po ponoru vaše tkáně obsahují více dusíku než před ponorem. Tento reziduální dusík se postupně vypouští během povrchového intervalu. Rychlé kompartmenty se vyprázdní za hodiny, pomalé kompartmenty za 12–24 hodin.

Pokud druhý ponor uděláte, než se tkáně plně desaturovaly, začínáte s vyšší výchozí saturací. NDL pro druhý ponor je proto kratší.

PADI používá systém tlakových skupin (označených písmeny A–Z). Po ponoru vás tabulka zařadí do určité skupiny podle hloubky a času. Čím déle a hlouběji jste byli, tím vyšší písmeno. Během povrchového intervalu se skupina postupně snižuje. Když plánujete druhý ponor, vaše aktuální skupina určuje, jaký NDL máte k dispozici.

Potápěčské počítače počítají reziduální dusík automaticky. Pamatují si profil předchozích ponorů. Zobrazují aktuální NDL zohledňující reziduální saturaci. Nesmíte vypínat počítač mezi ponory, protože by ztratil paměť reziduálního dusíku.

Povrchový interval delší než 6 hodin výrazně snižuje reziduální dusík. Po 12–24 hodinách jsou téměř všechny tkáně desaturované. Proto první ponor následujícího dne je opět „čistý“ ponor s plným NDL.

Při plánování opakovaných ponorů je strategií dělat nejhlubší ponor první. Druhý ponor děláte mělčí. Tím minimalizujete saturaci a maximalizujete celkový čas pod vodou. Pokud uděláte první ponor mělký a druhý hluboký, NDL druhého ponoru bude výrazně omezené.

Bezpečnostní marginy a konzervativní přístup

NDL limity jsou vypočítány s určitým bezpečnostním faktorem. Přesto doporučuje se přidávat vlastní rezervu.

Bezpečnostní zastávka na 5 m po dobu 3–5 minut je standardní praxe i pro bezdekompresní ponory. Není povinná, ale výrazně snižuje riziko. Umožňuje částečnou desaturaci rychlých kompartmentů. PADI a SSI ji doporučují pro všechny ponory hlubší než 18 m nebo delší než 30 minut.

Někteří potápěči používají pravidlo „zůstat nad 80 % NDL“. Pokud je NDL 20 minut, plánujete ponor na 16 minut. To vám dává rezervu pro neočekávané prodlení, jako je pomoc partnerovi nebo zmatení při navigaci.

Pro rizikové faktory zvažte ještě konzervativnější přístup. Pokud jste starší, unavení, potápíte se v chladné vodě nebo po sérii ponorů, zkraťte NDL o 20–30 %. Potápěčské počítače často mají nastavitelný konzervativní mód, který to dělá automaticky.

Maximální hloubka rekreačního potápění je 40 m podle většiny certifikačních agentur. Některé agentury stanovují 30 m pro Open Water Diver a 40 m pro Advanced Open Water Diver. NDL ve 40 m je pouze 9–10 minut, což je velmi krátké. Většina rekreačních ponorů se proto pohybuje do 30 m, kde je NDL rozumnější (20–25 minut).

Důsledky překročení NDL

Pokud překročíte NDL, vaše tkáně jsou saturované nad bezpečnou hranici pro přímý výstup. Stáváte se dekompresním potápěčem s povinností provést dekompresní zastávky.

Potápěčský počítač přejde do dekompresního módu. Zobrazí povinnou dekompresní zastávku – obvykle hloubku (například 3 m nebo 5 m) a čas (například 5 minut). Musíte dodržet tuto zastávku, než můžete bezpečně vystoupit. Pokud zastávku nedodržíte, počítač vás uzamkne na 24–48 hodin a odmítne fungovat.

Riziko dekompresní nemoci rapidně roste. Pokud vystoupíte bez dekompresních zastávek po překročení NDL, pravděpodobnost tvorby bublin v tkáních nebo krvi je vysoká. Dusíkové bubliny mohou blokovat cévy, poškozovat nervovou tkáň nebo způsobit embolii.

Příznaky dekompresní nemoci jsou různé. Bolest kloubů a svalů (často označovaná jako „bends“) je nejběžnější. Neurologické příznaky zahrnují necitlivost, slabost, problémy se zrakem nebo závratě. Respirační příznaky („chokes“) zahrnují dušnost a bolest na hrudi. Kožní příznaky jsou svědění nebo vyrážka. Příznaky se mohou objevit během minut nebo hodin po výstupu.

Léčba dekompresní nemoci vyžaduje hyperbarickou komoru. Pacient je umístěn do komory s vysokým tlakem kyslíku. Tlak stlačí bubliny a kyslík pomáhá jejich rozpuštění a eliminaci. Čím dříve začne léčba, tím lepší je prognóza. Přístup k hyperbarické komoře není vždy okamžitý, zejména na vzdálených místech.

Proto rekreační potápění striktně dodržuje NDL limity. Dekompresní potápění je pokročilá disciplína vyžadující speciální výcvik, vybavení (redundantní zdroje vzduchu, stage lahve s obohaceným vzduchem pro dekompresi) a detailní plánování. Není to něco, co děláte náhodně nebo nechtěně.

Praktické tipy pro dodržování NDL

Plánujte ponor předem. Před vstupem do vody znáte maximální hloubku a plánovaný čas. Zkontrolujte NDL tabulku nebo se podívejte na počítač po sestupu. Znáte svůj časový rámec.

Sledujte čas a hloubku pravidelně. Každých 5 minut se podívejte na počítač nebo hodinky. Zkontrolujte aktuální NDL. Všímejte si, jak rychle se snižuje.

Naplánujte návrat s rezervou. Pokud máte NDL 20 minut a potřebujete 5 minut na návrat k lanu nebo břehu, začněte návrat po 12–13 minutách. Počítejte s bezpečnostní zastávkou 3–5 minut.

Komunikujte s partnerem. Pravidelně si ukazujte zbývající NDL. Pokud má jeden partner kratší NDL (například kvůli většímu reziduálnímu dusíku), ponor se řídí podle něj.

Víceúrovňové ponory využívejte chytře. Začněte na maximální hloubce, pak postupně vystupujte do mělčích částí. V mělčí vodě se NDL automaticky prodlužuje a můžete strávit více času pozorováním.

Vzdejte se konkurenčního myšlení. Není důvod tlačit limity jen proto, že chcete být pod vodou co nejdéle. Bezpečný ponor s dostatečnou rezervou je lepší než riskantní hraničení s limitem.

Respektujte konzervativní nastavení počítače. Pokud má váš partner konzervativnější počítač, který dříve dosáhne limitu, ukončete ponor společně. Neseparujte se kvůli rozdílným NDL.

Po sérii ponorů během více dnů (například potápěčská dovolená) zvažte odpočinkový den. Dává šanci pomalým kompartmentům plně se desaturovat. Snižuje kumulativní riziko.

Speciální situace

Potápění ve vysoké nadmořské výšce (horská jezera) vyžaduje úpravu NDL. Atmosférický tlak na hladině je nižší než na mořské úrovni. Standardní tabulky a počítače předpokládají 1 atm. Ve výšce 2 000 m je tlak pouze přibližně 0,8 atm. To ovlivňuje gradient tlaku při výstupu. Potápěčské počítače mají módy pro nadmořskou výšku. Tabulky vyžadují korekční faktory.

Létání po potápění je specifické riziko. Tlak v kabině letadla odpovídá přibližně 2 000–2 500 m nadmořské výšky. I když máte dodržen NDL při ponoru, nižší tlak v letadle může způsobit tvorbu bublin z reziduálního dusíku. DAN (Divers Alert Network) doporučuje čekat minimálně 18 hodin po jednom bezdekompresním ponoru a 24 hodin po opakovaných ponorech před letem. Po dekompresních ponorech je doporučení 48 hodin.

Nitrox (obohacený vzduch s vyšším obsahem kyslíku) prodlužuje NDL. Protože obsah dusíku je nižší (například 32 % místo 79 %), parciální tlak dusíku je při stejné hloubce nižší. NDL se prodlužuje. Například s EAN32 (32 % kyslíku) máte ve 30 m NDL přibližně 30 minut místo 20 minut. Musíte však sledovat maximální provozní hloubku kvůli kyslíkové toxicitě.

Technické plynové směsi (trimix, heliox) používají helium místo části nebo celého dusíku. Helium se absorbuje a uvolňuje rychleji než dusík. To vyžaduje jiné dekompresní profily. Technické potápění pracuje s dekompresními zastávkami jako standardem, ne s NDL.

Použité zdroje:

• PADI Recreational Dive Planner (RDP) Tables and Instructions
• SSI Dive Tables and Decompression Theory
• U.S. Navy Diving Manual Revision 7 – Decompression Procedures
• Bühlmann Decompression Theory and Application
• DAN (Divers Alert Network) – Understanding No-Decompression Limits
• BSAC (British Sub-Aqua Club) – Decompression Theory for Divers
• Haldane, J.S. – Decompression Sickness (1908)